Gaspoda

Tento malý zablešený voříšek ví přesně, kdy se v jakém Ankh-Morporském hostinci vyhazují zbytky. Jeho životní start nebyl lehký. Jako malé štěně Gaspodu někdo hodil v pytli s cihlou do řeky, ale byla to řekla Ankh, takže z ní mohl bez problémů vyjít a z pytle se prodrat. Odmala žije na ulici.

Jednou si našel takové pěkné místečko na spaní hned vedle univerzitní budovy Silnoproudé magie. Prosakující magie způsobila, že od té doby trpí chronickou inteligencí a ještě ke všemu umí mluvit. Je pravda, že obyčejní lidé ho neslyší, protože normální psi přece nemluví. To ví každý. Jeden, který to dokáže, to je prostě jen obyčejná statistická chyba a jako takovou je třeba ji ignorovat. Gaspoda však postupně zjistil, že ho lidé dokážou vnímat na podprahové úrovni. Jedna z jeho nejoblíbenějších vět je „Dej pejskovi suchar“, při níž vrtí pahýlem ocasu, nebo „Haf, haf a ksakru taky kní“. Když ho někdo nakopne, po pár krocích mu do hlavy pronikne překvapivá myšlenka: „To jsem ale hnusný surovec, co?“