Smrť

Zeměplošský Smrť je bezpochyby nejčastější postavou tamních příběhů, neboť se objevuje v naprosto každém – přinejmenším na konci. Je možná i postavou nejoblíbenější, ale to platí jen pro obyvatele kulatého světa, kteří si myslí, že jsou od něj bezpečně daleko. Zeměplošští z něj vlastně nemají strach, jen si obvykle nechtějí jeho existenci (a přítomnost) připustit, přestože mu hledí přímo do důlků.

Lidi Smrtě fascinují, ačkoli jim vůbec nerozumí. Jeho zvědavost by se možná dala popsat jako profesní deformace (i sebelepší deratizátor se začne dříve či později zajímat o krysy), ale zkrátka se snaží pochopit lidský život. Jenže ani podrobným pozorováním zvenčí nikdy nezjistíte, jaké doopravdy je být člověkem, a tak se zkouší „bavit“ lidskými způsoby (tedy jen těmi, které se obejdou bez drastických tělesných úprav). Při troše štěstí (či spíš smůly) ho můžete potkat třeba na maškarním bále.

Na své povinnosti však nikdy nezapomíná, a tak s nehynoucím kostěným úsměvem a věčným elánem dál vykonává své řemeslo. Něco o něm svědčí i skutečnost, že tak činí za pomoci tradiční kosy, přestože Smrťové na jiných světech si už dávno pořídili kombajny.